Mechanická ucpávka je jednoduše řečeno hřídelové těsnění.

Mechanické ucpávky se používají při utěsňování rotujících hřídelů vůči stacionárnímu tělesu, např. u čerpadel a míchadel. „Pevná“ část ucpávky (sedlo) je obvykle umístěna v tělese, „rotující“ část je připevněna na hřídeli. Velmi přesně obrobené kluzné plochy jsou vůči sobě v rotačním pohybu a zároveň jsou k sobě přitlačovány pružinami, jež zabraňují otevření ucpávky. Unášené těsnící čelo i stacionární sedlo jsou vůči hřídeli, respektive tělesu, staticky utěsněna sekundárním těsněním (O-kroužky). Vstupem čerpaného média do těsnicí spáry vzniká mazací film, čímž je dosaženo těsnicího efektu. ¨

Konstrukce ucpávky a kombinace použitých materiálů jsou v zásadě určovány tlakem, teplotou, rychlostí otáčení a druhem čerpaného média.

Pracovní rozsah mechanických ucpávek je vymezen těmito ukazateli: průměr hřídele 5–500 mm, tlak 10 torr až 250 bar, teplota od -200 °C do +450 °C a kluzná rychlost do 150 m/s.

Druh provozu, druh média nebo uspořádání ucpávky si mohou vyžádat použití pomocného obslužného systému

Princip funkce mechanické ucpávky

Mechanická ucpávka je zařízení, kterým lze kontrolovat únik média na rotačním stroji. Každá mechanická ucpávka je složena z těchto základních částí: rotační kluzné plochy, stacionární kluzné plochy, pružícího elementu (vinutá jedno-pružina, vlnová pružina, skupina pružin po obvodě, kovový vlnovec apod.), sekundárních těsnících elementů (např. o-kroužky, pryžové vlnovce, PTFE klíny apod.) a popřípadě unášecího kroužku

Z pohledu funkčnosti se mechanická ucpávka skládá ze dvou částí: rotační a stacionární. Rotační část, která je uchycena k hřídeli čerpadla, se točí a prostřednictvím kluzných ploch je dotlačována ke stacionární části. K primárnímu těsnícímu efektu dochází právě mezi kluznými plochami. Mechanické ucpávky můžeme dále dělit například na složené a kazetové, jednoduché a dvojité, tlakově odlehčené a neodlehčené apod.